historie

Český athletic club Roudnice nad Labem (zkráceně ČAC), je sportovní klub věnující se převážně veslování. Klub byl založen roku 1882, avšak počátky klubu sahají až do sedmdesátých let 19. století, konkrétně od roku 1874. Tímto se řadí mezi nejstarší veslařské kluby na českém území. Za dobu svého působení, které přesahuje jedno století, bylo ČAC u mnoha událostí z veslařské historie. Klub se zúčastňoval a vyhrával regaty po celé Evropě, a dokonce je v historii pořádal. Za dlouho dobu svého působení vyrostlo v klubu spoustu skvělých veslařů, kteří se zapsali do historie. Za dobu svého působení klub vystřídal 3 loděnice, z nich stávající leží na pravém břehu řeky Labe ve sportovním areálu Pod Lípou.

Před založení ČAC

              Píše se rok 1874, kdy parta kamarádů začíná objevovat nový sport, veslování. Konkrétně JUDr. Vilém Švela, který přinesl veslování do Roudnici nad Labem. Dále Mg.Ph Ferdinand Zinke, Váša Myler a Maxa Švagrovský. Tito pánové a jejich další kamarádi, zakládají roku 1875 Veslařský spolek v Roudnici. Činnost spolku se zaměřovala jen na menší výlety, a pořádaní zábav. (Je nutné si uvědomit, že v té době neexistoval organizovaný sport, jak ho známe dnes. Takže veslovaní se věnovalo jen par lidí ve svém volném čase primárně pro zábavu.) Byl zaveden i spolkový úbor, který se sestával z bílých kalhot a modré bundy. Tyto dvě barvy se staly tradičními klubovými barvami a přetrvávají dodnes.

              Roku 1879 se spolek spojil s tělovýchovnou jednotou Sokol v Roudnici. Vzhledem k tomu, že Veslařský odbor Sokol nemohl jako nesamostatný spolek dobře pořádat vlastní závody, rozhodli se v roce 1881 pánové J. Fládrich, Z. Kolárek, V. Profeld, G. Rutte, J. Soběslavský a Mg. Ph. F. Zinke založit soukromý veslařský spolek Triton.

              Po přestoupení M. Švagrovského do spolku Triton, zakládají tito pánové dne 23. dubna roku 1882 Český athletic club. Slovo "athletic" bylo zahrnuto do názvu klubu z důvodu, že se klub neměl zaměřovat pouze na veslování, ale měl rozvíjet také další sporty.

Mezi lety 1882 až 1902

              Český atletický klub uspořádal své první mezinárodní závody již 27. srpna 1882. Prvních závodů se zúčastnily veškeré pražské kluby (VK Blesk, ČV a br. Klub , VK Triton a Sp. KV a B. Regatta), německé kluby z Drážďan a okolní kluby (KV Mělník a VK Dol. Beřkovice). Tato událost představovala nejen první mezinárodní závody pořádané klubem, ale zároveň i první české mezinárodní veslařské závody vůbec. Klub tímto závodem započal sérii mezinárodních závodů pořádaných každý rok, a stal se tak jediným českým klubem ve své době, který tak činil. Série trvala až do roku 1895, kdy z důvodu německého bojkotu a úpadku klubu, bylo pořádání závodů ukončeno. Do Roudnice se tak po dobu 14 let podívalo celkem 24 klubu z celého Rakouska – Uherska a zahraničí. Série mezinárodních závodů sehrála v počátcích českého veslovaní nezanedbatelnou roli

              Nedlouho po prvním ročníku mezinárodních závodů, konkrétně 28. září 1882 byly uspořádány domácí veslařské závody spolkem ČAC ve spolupráci s Veslařským odborem sokol, na kterých poprvé závodily i dámy.  Tyto závody se tím tak oficiálně staly prvním závodem dam v Čechách.

Veslařské závody a jejich pořádání bylo v této době úplně jiné, než jak to vnímáme teď. Závody bývaly vždy velkou událostí pro celou oblast a většinou nechyběl ani nemalý kulturní doprovod v podobě např. lampionového průvodu či ohňostroje. Závody nesly mnohem větší prestiž. Doprava lodí a závodníků byla mnohem složitější. Většinou se závodníci dopravovali na závody na svých lodích po řece. Komunikační technologie zrcadlily svoji dobu. Pro tyto všechny skutečnosti bylo velice organizačně složité a nákladné velké závody uspořádat. Většinou se na závodech sešli jen nižší počty klubů a startovalo třeba jen 20 lodí. Například nejpočetnější závody pořádané ČAC byli 4. mezinárodní závody, kde startovalo 12 klubu a závodilo 29 lodí se 107 veslaři.

              V létě roku 1883 započala stavba v pořadí 1. velké loděnice, která byla dokončena na jaře roku 1884.(Loděnice ležela přibližně pod dnešním nádražím u Labe). Dne 14. září 1884 byly uspořádány třetí mezinárodní veslařské závody pod záštitou prince Ferdinanda Zdenka Lobkowicze, při kterých se poprvé závodilo o titul mistra Čech na skifu.

              Jak se postupem času ČAC stávalo známějším, hlavně díky pořádání dobře zorganizovaných mezinárodních závodů, začaly se objevovat snahy od vlivných německých občanu tento věhlas snížit. Některým Němcům se nelíbilo, že zrovna český klub má tak veliké jméno a vliv na veslařský sport v Čechách. Byla například snaha přesvědčit drážďanské kluby, aby nejezdily na mezinárodní závody do Roudnice, ale do Litoměřic pod taktovku německého klubu. Snahy poškodit ČAC z počátku nebyly moc úspěšné, ale postupem času se nátlak zvětšoval. Tyto snahy byly pak jeden z důvodu ukončení série mezinárodních závodů a úpadku klubu. Abych nekřivdil jen Německým občanům tak i některým Čechům se nelíbilo, že Drážďanské kluby jezdí do Roudnice a přátelí se s Čechy. Toto jenom ukazuje, jaká velká nevraživost mezi těmito dvěma národy v té době panovala.

(Nacházíme se v době Rakouska-Uherska. Češi ještě nemají vlastní stát a někteří Němci je berou jako podřadnější. Podobné příběhy jako jsem popsal víše se odehrávaly snad ve všech odvětvích sportu. Tato skutečnost se za nedlouho měla změnit, ale o tom až později.)

              Roku 1886 se mezi veslaři objevují  studenti vyššího gymnázia, což nebylo podporováno a oficiální povolení dostali žáci od ředitele až roku 1891. V dnešní době je toto chovaní nepochopitelné, ale taková byla doba. Vyjádření deníku Podřipan ze dne 11.02.1887: „S členy ČAC směli žáci gymnasia veslovati na Labi, ano i odívati se krojem klubovním, do tělocvičny Sokol však nemají přístupu, poněvadž otcové města tomu nepřejí“.

              S historii ČAC úzce souvisí i historie Ústřední jednoty veslařů z Čech (dnešní Český veslařský svaz). Ústřední jednota veslařů z Čech byla založena roku 1884, avšak činnost moc nevyvíjela. Roku 1891 byl založen Rakouský veslařský svaz Oesterreichischer Ruder-Verband taktéž za účasti ČAC a Pražských klubů. (Z důvodu předešlé nečinnosti Ústřední jednoty veslařů z Čech přešly pražské kluby a ČAC do Rakouského veslařského svazu). Na jaře 1893 české kluby Blesk, Slavie a ČAC vystupují z Rakouského veslařského svazu a přestupují zpátky do Ústřední jednoty veslařů z Čech, která se tohoto roku probudila k činnosti a stala se členem evropského veslařského svazu FISA. Němci a Rakušané tehdy členy nebyli. Vstoupením do FISA Češi potvrzují jejich samostatnost ve veslování od Němců a Rakušanů. Tento krok se Rakušanům protiví, a tak bylo zamezeno českým klubům startovat na jejich závodech. Započala tak snaha izolace českých veslařských klubů. Bojkot postupem let zesiloval. Roku 1899 ČAC opouští ÚJV z Čech ve snaze navázat lepší vztahy s Rakouskými kluby a zlepšit tak situaci českých klubů. Tato snaha byla bohužel neúspěšná. Roku 1901 tvoří ÚJV z Čech pouze 4 kluby. V těchto letech bojkot českých klubů dosahuje maxima, naštěstí roku 1902 bojkot upadá a české veslování zažívá renesanci.

              Počátkem roku 1895 dochází v ČAC k úpadku činnosti, která trvala až do roku 1902. Bylo tak z důvodu odchodu některých vůdčích osobnosti a skvělých závodníků na vojnu, úpadku motivace a stupňujícího se bojkotu z Německé strany. Klub v těchto letech nepořádal a ani se nezúčastňoval moc závodů a když už něco podnikal tak spíše v malém. Roku 1900 dokonce ČAC dostává měsíční výpověď z pozemku na kterém stála loděnice, která musela být zbořena. Útočiště našli veslaři ve staré pile na pravém břehu řeky u restaurace Pod Lípou. Místo to nebylo dobré z důvodu obtížného přesunu na druhý břeh. (Dnešní Špindlerův most se začal stavět až roku 1906 do té doby zde působil pouze přívoz). Paradoxně přibližně v těchto místech stojí stávající loděnice a zázemí klubu.

Pokračování příště 

Připravili:Ondřej Prošek, Veronika Vachková.